Na Vsetíně působil Jurkovič od roku 1889 v ateliéru architekta Michala Urbánka jako samostatný architekt. Jeho první práce souvisely se Zemskou jubilejní výstavou v Praze, pro kterou společně s Urbánkem připravoval plány několika sakrálních a školních staveb v okolí Vsetína.

Roku 1892 se stal jednatelem výstavního výboru umělecké a národopisné výstavy na Horním městě ve Vsetíně. Zde vytvořil proslulou „valašskou izbu“, která se stala vzorem pro pozdější Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze. Jurkovič na ní už vystupoval jako národopisný odborník a úzce spolupracoval s vsetínskými znalci Matoušem Václavkem a Josefem Válkem.

Pro pražskou výstavu roku 1895 navrhl spolu s Urbánkem celou „valašskou osadu“. Ze Vsetína byly převáženy celé stavby, které se znovu sestavovaly přímo na výstavišti. Jurkovič zde realizoval také jedinečné „čičmanské gazdovství“, reprezentující uherskoslovenskou lidovou architekturu. Tato práce mu přinesla známost a umožnila navázat kontakty s významnými umělci, například Mikolášem Alšem, jenž několikrát navštívil Vsetín a vytvořil zde návrhy pro Pustevny či radnici.

Jeho první samostatnou zakázkou byla rozhledna na Brňově, kterou navrhl pro turistický spolek ve Valašském Meziříčí. O rok později získal zásadní zakázku od Pohorské jednoty Radhošť – návrh turistických útulen na Pustevnách. Stavba Libušína a Maměnky probíhala od roku 1897 a dokončena byla v roce 1899. Tyto stavby se staly symbolem jeho tvorby a dodnes patří k nejvýraznějším památkám Valašska.