Eva Pocedičová

31.8.1948 - 31.7.2009

Laskavá a citlivá žena, která svůj život věnovala rodině, práci a lidem kolem sebe. Vyrůstala ve Zlatých Horách, vyučila se kloboučnicí a s manželem vychovala dvě děti. Byla šikovná, tvořivá, milovala pečení i zahradu a doma vytvářela pevné a láskyplné zázemí. Navzdory pozdějším zdravotním obtížím zůstala duší plnou dobroty, na kterou rodina dodnes s láskou vzpomíná.

1 z 21

Životní příběh

Eva Pocedičová, rozená Vejsová, se narodila 31. srpna 1948 ve Zlatých Horách. Byla druhým dítětem Jiřího a Žofie Vejsových a vyrůstala mezi třemi bratry. Dětství prožila v malebném prostředí Zlatých Hor, kde navštěvovala základní školu. Po jejím dokončení se vyučila kloboučnicí v podniku Tonak v Novém Jičíně. Právě tam poznala i svého budoucího manžela Ivana Pocediče.

Dne 11. června 1970 spolu vstoupili do manželství. O rok později se narodil syn Tomáš a v roce 1974 dcera Šárka. Maminka se plně věnovala rodině a po mateřské nastoupila do podniku Velamos. Kvůli zdravotním potížím tam působila jen krátce a poté pracovala v Meta Zlaté Hory. Před odchodem do důchodu ještě několik let pracovala ve firmě Slezský kámen Zlaté Hory.

Eva byla mimořádně laskavá, citlivá a vnímavá žena. Její dobrosrdečnost a něha byly patrné ve všem, co dělala. Byla také velmi šikovná a tvořivá. Jako samouk uměla plést, háčkovat i šít a s láskou tvořila hlavně pro své děti. Milovala pečení a byla pověstná svými dorty, které připravovala k narozeninám naprosto samozřejmě a s radostí. Velkou zálibu měla také v květinách a zahradě, která pro ni byla místem klidu a radosti.

S manželem společně postavili dům, do kterého se rodina přestěhovala 13. března 1983. Stal se domovem, kde se odehrával společný život všech jeho obyvatel. Maminka byla ta, která vytvářela zázemí, teplo a jistotu. S tatínkem tvořili harmonickou dvojici, která svým dětem poskytla krásné a bezpečné dětství.

Po padesátém roce života se k ní začaly postupně nabalovat zdravotní obtíže, které ji dlouhodobě trápily. Dne 31. července 2009 po dlouhé nemoci odešla. Rodina v ní navždy ztratila milovanou manželku, maminku a babičku.

Dcera Šárka jí dala dvě vnoučata, Lucii a Miroslava, které měla Eva nesmírně ráda a užívala si každou chvíli, kterou s nimi mohla strávit. Bohužel se nedožila jejich dospělosti, přesto však v jejich životech zůstává jako důležitá součást rodinné historie.

Syn Tomáš má syna Lukáše a dceru Karolínu. Ty maminka příliš vídat nemohla, což ji často trápilo, přesto je měla v srdci se stejnou láskou jako všechny ostatní.

Eva byla člověk, který daroval lásku, péči a pochopení každému, kdo jejím životem prošel. Její laskavá povaha a tiché životní moudro zůstávají v jejích blízkých dodnes.

Epilog

Vzpomínka na Evu v rodině žije dál. Její dobrota, péče a láska zůstaly v srdcích všech, kterým byla oporou. To, co během života vytvořila a předala, trvá i po jejím odchodu a dál spojuje celou rodinu.